Podněty pro bohoslužbu Zeleného čtvrtku & úvaha: Malá provizorní teologie velikonoc bez veřejných bohoslužeb

Den ustanovení svaté Večeře – Zelený čtvrtek

Píseň 320 Buď Bohu chvála čest

https://www.youtube.com/watch?v=7ZCSrCQa-Gs

https://www.youtube.com/watch?v=5sVrHZwpPoo

Biblické votum:

Hospodin ustanovil památku svých divů; Hospodin je milostivý, plný slitování. (Žalm 111,4)

Přípravná modlitba

(Rüstgebet, Bussgebet) je v luterské tradici přeformováním přípravné modlitby kněze – Confiteor + Aufer a nobis. Zpravidla má podobu dialogu: Kněz vyzývá obec, aby se modlila za odpuštění hříchů, obec prosí za odpuštění, kněz se připojuje svou prosbou. V 19. století se vytvořila ještě jiná forma – vyznání vin přešlo v Kyrie eleison a po něm před Gloria předcházelo „biblické votum“, zpravidla slovo milosti jako odpověď na prosbu o odpuštění hříchů. Přeložená modlitba by se byla lépe hodila ke kázání na 1. neděli postní, ale vztahuje se k událostem Zeleného čtvrtku, proto ji lze dobře použít i dnes).

327. Pane Kriste,

ty jsi odpustil Petrovi, když plakal,

a ospravedlnil jsi celníka,

když vyznal svou vinu.

Přijmi i naše vyznání,

odpusť nám ve své dobrotě a lásce k lidem.

Jedině ty máš moc odpouštět hříchy.

Pane, smiluj se nad námi.

Zpěv Kyrie eleison…

Všemohoucí Bůh se nad námi smiloval

a odpouští nám naše viny pro Ježíše Krista.

Tak praví Kristus:

Já jsem za tebe prosil,

aby tvá víra neuhasla. (Luk 22,23).

Následuje zpěv Gloria (Sláva Otci… a Haleluja na Zelený čtvrtek odpadá).

Vstupní žalm:

Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, praví Pán. + Žalm 111, 1-2.4-6-9 (Odpadá Sláva Otci…)

Píseň 138 Tak volám, ó Bože můj

Tuto píseň a další dvě písně bez odkazu na youtube pro Vás nazpívala sestra Veronika Vytlačilová. Můžete si je stáhnout zde:

Vstupní modlitba:

91. Pane Ježíši Kriste, ty jsi nám přikázal,

abychom slavili tuto podivuhodnou svátost

a tak pamatovali na tvé utrpení a zvěstovali tvou smrt.

Pomoz nám, abychom dary tvého Těla a Krve užívali tak,

abychom v sobě denně zakoušeli moc tvého vykoupení.

Neboť ty s Otcem a Duchem svatým žiješ a kraluješ

odvěků navěky.

Starozákonní čtení: 2.Mojž. 12,1-14 (nebo 12,1.3.4.6.7.11-14)

Evangelium: Jan 13,1-15(34-35)

Píseň: 125 Aj prapor Krista

Základ kázání: 1Kor 11,23-25:

Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen/vydáván, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „ Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“

Píseň po kázání: 323 Chval Hospodina, Sione

Modlitba k přijímání svaté večeře:

Ŕada z nás ji asi nebude moci přijmout, proto tuto modlitbu pojměme vážně v jejích slovech o naší nehodnosti přistoupit a v prosbě, abychom ji – třeba až v budoucnu – mohli přijmout:

508. Milosrdný Bože,

neodvažujeme se přistoupit ke Tvému stolu

jako bychom toho byli hodni,

ale spoléháme jedině na tvou nevyčerpatelnou milost.

Nejsme hodni

ani sbírat drobky pod tvým stolem.

Ty však jsi Bůh, který se vždy smilovával.

Dopřej nám proto, milostivý Bože,

abychom mohli přijmout Tělo a Krev tvého Syna

a žili v něm a on v nás.

Kéž nás na těle i na duchu uzdraví

jediná a dokonalá oběť

Ježíše Krista na kříži.

Zpěv po přijímání: 121 Zůstaňte zde https://www.youtube.com/watch?v=YmvG4AphQ9ohttps://www.youtube.com/watch?v=b7FPEylyVH8

Děkovná modlitba po přijímání

za tuto možnost v minulosti nebo i za možnost přijmout ji v tento den:

526: Pane Ježíši Kriste,

chválíme tě a oslavujeme tě.

Ty jsi miloval své až do konce

a ve svaté večeři jsi nám dal znamení své lásky.

Děkujeme ti za chléb a víno tohoto společenství

a prosíme tě:

Učiň nás živými částmi tvého těla,

neboť ty s Otcem a Duchem svatým

žiješ a vládneš odvěků navěky.

Prosba o požehnání:

556. Všemohoucí Bože,

ty jsi ochráncem všech,

kdo v tebe doufají.

Požehnej svůj lid,

uchovej, veď a ochraňuj jej,

abychom neztratili svobodu od hříchu

ani jistotu před nepřítelem

a vytrvali ve tvé lásce.

O to prosíme pro Krista, našeho Pána.

Závěrečná píseň 120 Je noc a z hvězd ni jediná https://www.youtube.com/watch?v=FVlynmFCrGg

Kázání:

Noc vydávání – 1Kor 11,23-25

Těsně před přečtenými slovy apoštol Pavel tvrdě napomenul Korintské, že jejich shromažďování je spíše ke škodě než k užitku, a že jejich večeře Páně není žádná večeře Páně, ale jejich vlastní večeře.

Aby napravil poměry ve sboru, připomene jim, jak vypadá večeře Páně podle Kristova ustanovení.

Apoštol Pavel tu vlastně provedl něco jako reformaci: Aby napravil nešvary v církvi, připomíná Ježíšova slova a Ježíšovu praxi, vrací se k apoštolské tradici, k tomu, co přijal od Pána.

Apoštol zdůrazňuje: Já jsem přijal od Pána. Na poměrech v církvi a ve sboru se pozná, kdo je tady Pánem, kdo je tu autoritou. Platí-li zde autorita světa, světská hodnocení a světské rozdíly, není-li tu tedy Kristus Pánem, pak to není církev Páně, pak to není večeře Páně.

Vykladači Písma dodedávna soudili, že slova ustanovení večeře Páně zjevil Pavlovi přímo Kristus, když apoštol říká, že je přijal od Pána: „Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal.“

Dnes se spíše kloníme k tomu, že je zná z apoštolské praxe. V každém případě to jsou slova přijatá od Pána, a pro nás to jsou slova, která známe z apoštolské tradice.

A tak je tomu i dnes, když chceme napravovat církev: Abychom napravili poměry ve sboru, připomínáme si Kristova ustanovení.

Abychom napravili nešvary v církvi, připomínáme si Ježíšova slova a Ježíšovu praxi, vracíme se od lidských zvyklostí k apoštolské tradici, k tomu, co jsme přijali od Pána.

Evangelická církev se dnes sice říká všemu možnému, ale skutečně evangelická a skutečně reformační je pouze ta církev, která se stále obnovuje podle praxe Krista a apoštolů.

To je přesně to, na čem se naši husitští předkové v Chebu dohodli se zástupci basilejského koncilu: Kritériem našeho jednání, soudcem mezi námi („Soudcem chebským“) bude zákon Boží, praxe Kristova, apoštolské a prvotní církve spolu s koncily a učiteli, kteří se v něm pravdivě zakládají.

Jako farář jsem ta slova vyvěsil na chodbě sboru, aby je všichni měli na očích; někam se ztratila při stěhování do nové budovy, tak jen doufám, že sešla s očí, ale nesešla s mysli. Měřítkem obnovných snah v církvi pro nás není to, co se dnes považuje za normální nebo správné, ale praxe Krista a apoštolů.

Tuto praxi Kristovu apoštol nyní připomíná Korinťanům.

Jsou to nejstarší slova o večeři Páně, a často se v životě církve stávají základem sporů o správné učení o svaté večeři. Apoštolovým cílem zde ale není věroučný výklad, on chce vést Korinťany ke správné praxi večeře Páně. Aby to už nebyla jen jejich vlastní večeře, ale skutečná večeře Páně.

Aby napravil nešvary, které spočívají hlavně v tom, že jsou mezi nimi rozdělení, protože při večeři majetní zahanbují nemajetné, jeden se opije a druhý má hlad. A tím potupují nejen chudé, ale celou církev Boží.

Praxe Kristova je opačná: Kristus se vydal za druhé, Kristus stále vydává své tělo a svou krev, tedy sám sebe, při slavení svaté večeře.

A my máme činit totéž, nepotupovat a nezahanbovat druhé, ale vydávat se za ně.

To je křesťanská praxe.

Když komunisté zakázali Josefu Zvěřinovi veřejně působit, pomlouvali ho, že se vydává za katolického kněze. Jeden z jeho přátel (Radim Palouš) tehdy napsal: Ano, Josef Zvěřina se vydává

Kéž by to platilo i o nás: Ne že se falešně vydáváme za křesťany, ale že se ježíšovsky opravdu vydáváme za křesťany a za mnohé.

V našich překladech Písma se to trochu ztrácí. Apoštolova slova se většinou překládají: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen… To je sice také správný překlad, protože původní řecké slovo znamená vydat i zradit.

Pro prvotní křesťany však bylo důležité, že byl Ježíš vydán. Tomu sice napomohl Jidáš svou zradou, ale Jidáš zde není tak významný.

Tato úvodní slova totiž nejsou jen první větou, ale shrnutím všeho, co se dál říká, shrnutím velikonoc – jde o vydání Pána Ježíše.

Tak to apoštol říká na mnoha místech ve svých listech:

„Věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění“ (Řím 4,24.25).

„Bůh neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?“ (Řím 8,32).

„Žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne“ (Gal 2,20).

Totéž však říkal i sám Mesiáš Ježíš:

Podle Marka Ježíš „učil své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.“ (Mk 8,31)

„Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane.“ (Mk 10,33)

A samozřejmě v tom hraje roli i Jidáš: „Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal“ (Mk 14,10).

Nejdůležitějším pro Starou církev bylo ale zřejmě to, že se v Ježíšově smrti naplnilo to, co Bůh slíbil ústy proroka Izajáše, že totiž dá svému lidu služebníka, který se vydá za jejich přestoupení: „Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky. On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných“. (Iz 53,12).

V tu noc, kdy byl vydán… Lze přeložit „zrazen“ a pak jej tedy vydal Jidáš, ale vykladači upozorňují, že „byl vydán“ je způsob, jak židé opisují Boží jméno, aby je nemuseli vyslovit (passivum divinum). Pak si můžeme doplnit: Byl vydán Bohem Otcem.

Tak to také odpovídá slovům apoštola Pavla.

Reformační teolog Coccejus tyto různé podoby vydávání shrnul do věty: Byl vydán Bohem, Jidášem aj., a sám sebe vydal (Traditus est a Deo, a Juda etc., a se ipso).

Pán Ježíš v tu noc, kdy byl vydán… To není jen časový údaj, to je název té noci, první velké noci velikonoc.

Apoštol Pavel a také zřejmě mnozí Korinťané pocházeli ze židovství, a první noc velikonoc pro ně měla jiný název: Noc bdění – někdy se překládá noc pozorování. V této noci vyšli Izraelité z Egypta na svobodu, a k této noci se vztahuje i obřad, který je předobrazem Ježíšovy poslední večeře:

(Ex 12,41)“Když uplynulo čtyři sta třicet let, přesně na den vyšly všechny Hospodinovy zástupy z egyptské země. Byla to noc jejich bdění pro Hospodina, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je všem synům Izraele po všechna pokolení nocí bdění pro Hospodina. Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi: „Toto je nařízení o hodu beránka: Nebude z něho jíst žádný cizinec. Ale bude jej jíst každý služebník koupený za stříbro, bude-li obřezán. Přistěhovalec ani nádeník jej jíst nebude. Musí být sněden v témž domě. Z jeho masa nevyneseš nic z domu; žádnou jeho kost nezlámete. Tak to bude dělat celá izraelská pospolitost. (Ex 12)

Beránkem, který nese naše hříchy, je Kristus.

Proto i první velká noc velikonoc dostala v křesťanství nový název: Noc vydávání, Noc, kdy byl za nás vydán.

K této noci odkazuje i naše slavení večeře Páně: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl vydán...

A to je ovšem i ta noc, kdy má podle židovského očekávání přijít Mesiáš: „Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde„.

A teď milí Korinťané a milí zde , jak chcete slavit tuto noc vydávání, když se nechcete vydávat jedni za druhé? Jak chcete slavit svátost Kristova vydávání, když se nechcete vydávat?.

On vydal za vás své tělo a krev, a vám je líto pro druhé chleba a jiných potravin? Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.

A hned v další kapitole řekne apoštol Pavel Korintským, že Kristovým tělem není jen chléb večeře Páně, ale Kristovým tělem je i shromážděná církev: „Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jednou jeho částí“. A v předchozí kapitole jim napsal důvod: „Protože máme účast na jednom chlebu, jsme jedno tělo. Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.“

Jak ale chcete přijímat Kristovo tělo a nepřijímat své bratry a sestry?

Vždyť víte, milí Korinťané, že i pohanské stolování vytváří společenství mezi lidmi, vždyť víte mnozí, jak závazné je společenství stolu pro žida… „Pohleďte na Izraelský lid: Nespojuje ty, kteří jedí oběti, společenství oltáře?“ „Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.“ A Ježíš říká: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“

V kalichu mé krve vylité v oběť za vás je ustanovena smlouva nová a věčná mezi Bohem a vámi – nemůžete mít smlouvu s Bohem, když ji nechcete mít s jeho lidem.

„To čiňte na mou památku“, říká Kristus dvakrát. Slovo památka je pro nás asi zavádějící. Není to jen vzpomínání na něco či oslava minulé události. Když židé slaví památku vyvedení z Egypta, je tato událost zpřítomněna, a kdo slavil židovské velikonoce, může právem říci, že vyšel s Izraelem z Egypta. Právě tak je při slavení svaté večeře zpřítomňována událost spásy v Kristu, Kristus je reálně přítomen.

V dějinách církve se vedly velké spory, co znamená, že je reálně přítomen. Většinou se však zapomínalo na to, co zde apoštol Pavel zdůrazňuje: Kristus je přítomen jako ten, kdo se za nás vydává.

A z této jeho přítomnosti plynou důsledky i pro náš vztah k těm, kdo jsou při tom, přítomni slavení svaté večeře. Jinak už to není svatá večeře, ale naše večeře, a my si jíme a pijeme odsouzení.

A tak dej Bůh, abychom jedni druhé přijímali, jako on v Kristu přijal nás. A abychom důvěřovali Pánu, který se za nás vydal.

+Amen.

Napsat komentář