Květná neděle
(Pokud by předcházel průvod, vypadalo by to třeba takto, až sbor trochu povyroste: https://www.youtube.com/watch?v=33lxQEeI3mk
Píseň: 15 Jak vítati mám tebe)
Biblické votum:
Syn člověka musí být vyvýšen, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Jan 3,14b.15
Vyznání viny podle Erneuerte Agende, 394:
Vyznejme před Bohem naše hříchy: Všemohoucí Bože, nebeský Otče, přicházíme před tvou svatou tvář a vyznáváme svou vinu. Nevěřili jsme tvému slovu, neposlouchali jsme tvá přikázání, báli jsme se mocí tohoto světa, nechali jsme se ovládnout obavami o náš život. Nevkládali jsme důvěru pouze v tebe a neděkovali jsme ti za tvá každodenní dobrodiní. Našim bližním jsme zůstali dlužni lásku a nesloužili jsme jim tvými dary. Proto tě prosíme: Smiluj se nad námi a odpusť nám všechny naše hříchy pro nezaviněné a hořké utrpení a umírání tvého milého Syna. Amen.
Vstupní žalm:
Hosana Davidovu Synu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech! + Ž 69,17–22.30.31
Píseň týdne: 137 Ó muži bolesti nebo jiná verze
Vstupní modlitba:
Svatý Pane a Bože, požehnej nám tento týden, ve kterém si budeme připomínat utrpení a umírání tvého Syna. Dej, abychom ve slově o kříži poznali tvou lásku a oslavovali ji naším životem. Skrze Krista, našeho Pána.
Starozákonní čtení: Izajáš 50,4–9
Epištolní čtení:Flp 2,5–11
Text kázání: Lukáš 19,28-38
Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: ‚Pán je potřebuje.‘“ Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“
Píseň po kázání: 33 Veselte se věřící (s nápěvem z německých evangelických zpěvníků)
Píseň po požehnání: 27 Raduj se raduj, dcero sionská
Lukáš 19,28-38
Dnešní čtení začíná slovy, která snadno přehlédneme: Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma.
Po těchto slovech! Před vjezdem do Jeruzaléma vypráví Pán Ježíš učedníkům podobenství, které už zřejmě znali a také vy je znáte: Podobenství o správcích a svěřených talentech. Pán Ježíš je však nyní vypráví jinak, a sice tak, že toto podobenství vykládá i smysl jeho vjezdu do Jeruzaléma. Učedníci čekají, že se zde Ježíš ujme svého království. Ale ono to bude složitější. Jsou v Jerichu, městě, kde vládne Herodův syn Archelaos, a Pán Ježíš spojuje podobenství o správcích s příběhem Archelaovým: Herodes ve své závěti určil, že jeho synové si rozdělí království a Archelaos zdědí jeho královský titul. Titul mu mohli udělit pouze v Římě, proto Archelaos svěřil svou zemi správcům a vydal se do Říma. Jeho poddaní ho však nenáviděli, protože znali jeho krutost, a nechtěli jej za krále, a dokonce poslali do Říma padesátičlenné poselstvo a žádali římského císaře, aby Archelaos královský titul nedostal. Tak se také stalo, Archelaos se vrátil bez královského titulu a po svém návratu krutě zúčtoval se svými nepřáteli.
Když Ježíš nyní vstupuje do Jeruzaléma, ještě se neujímá svého království. Královský titul si sám udělit nemůže. Musí nejprve zasednout po pravici svého nebeského Otce a ujmout se vlády, pak se bude moci jako král vrátit i na zem a stát se zde viditelně králem. Ale na to poslední teprve čekáme, vyznáváme, že Ježíš sedí po pravici Otce, ale jeho vláda v našem světě je často ještě skryta pod opakem. Viditelně se Ježíš ujme vlády až na konci časů. Zatím nás má zde jako své správce, kteří rozmnožují jeho majetek, nebo také zakopávají svěřený talent. A viditelně tu má i nepřátele, kteří ho nechtějí za krále. To je čas církve Kristovy. To je náš čas, zvláštní čas, kdy je Kristus už králem po pravici Boží a přece není viditelně králem na tomto světě, a jeho lid ještě zakouší moc vládců tohoto světa. To je naše každodenní zkušenost.
A této zkušenosti odpovídá i Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Vlastně ani o vjezd nejde, Ježíš se přiblíží Jeruzalému na svazích Olivové hory: Odtud vidí Jeruzalém a chrám, a naopak, chrámová stráž vidí slavný průvod, který učedníci Ježíšovi přichystali. A ten slavný průvod, podobající se triumfálnímu návratu krále, vidí i římská vojenská posádka v Jeruzalémě.
A nejen chrámová stráž a římská posádka, i vykladači Písma se ptají, co ta událost má znamenat. A vykladači se přou především o to, zda to je triumfální královský vjezd, nebo zda to je pokorný příchod Ježíšův do svatého města.
Ale podstata tohoto příběhu, a podstata našeho dnešního osobního příběhu, je právě v tom, že Ježíšův vjezd do Jeruzaléma a Ježíšovo kralování v Praze a v českých zemích má právě tento obojí rys: Ježíš je král, a současně je jeho kralování ještě skryté.
Je to královský vjezd, počínaje zrekvírováním, zabavením oslátka: To je královské právo, a zjevně byli v té době a v té vesnici lidé, kteří věděli, kdo je ten Pán, který si žádá oslátko. Páni oslátka respektují Pána, který je od nich žádá.
A je to královský vjezd, Ježíš je posazen na oslátko jako Šalomoun, když byl povolán za krále. „Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili.“
Je to královský vjezd, učedníci prostírají na cestu pláště, což je výraz podrobení králi: Právě tak to dělali poddaní, když se králem stal Jehú: „A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu“.
A jako krále jej vítají radostným voláním, jak to v té době očekávali podle slov proroka Zachariáše: „Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“
A jako krále vítají učedníci Ježíše i tím, že mu zpívají žalm, kterým se vítali poutníci přicházející do Jeruzaléma, ale doplňují do žalmu jedno jediné slovo, klíčové slovo: král: Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově.
A učedníci zde stojí i místo nebeského zástupu, který zpíval při Ježíšově narození: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj.
Je to slavný královský vjezd.
A přece platí i to druhé: Je to skromná událost, a Ježíšovi nepřátelé se klidně mohli posmívat: Co je to za krále, když jeho oslátko nemá ani pořádné sedlo, jen mu tam musí učedníci provizorně položit roucha? Co je to za krále, když jeho slávu vyhlašují pouze jeho učedníci, ale Jeruzalém nepoznává čas svého navštívení? Vždyť je to směšný vjezd.
A je to vše dokonce ještě mnohem horší, než si Ježíšovi nepřátelé mohou myslet. Je to cesta na kříž, čas mezi oslátkem, na kterém ještě nikdo neseděl, a hrobem, ve kterém ještě nikdo neležel! >Andělé o velikonocích zpívali: Na zemi pokoj! Ale učedníci volají: Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ Pokoj opouští zemi, přichází čas Ježíšova utrpení a smrti. Přichází čas jeho slávy na výsostech, ale ještě ne jeho slávy na zemi.
Vždyť to všechno také znáte ze svého života s Kristem! Vždyť to jsou rysy Kristovy církve, vždyť to jsou rysy naší dnešní bohoslužby. I zde jsou učedníci shromážděni a vyhlašují Ježíšovu královskou vládu, i my zpíváme Sláva na výsostech a Požehnaný Přicházející!
Ale někdo to klidně může i dnes zesměšňovat: Tohle má být triumfální přivítání Krista krále v Praze? Vždyť si tu z něj kromě jeho učedníků a učednic nikdo nic nedělá! A co ta Vaše oslava: Taky nemáte ani pořádné sedlo na osla. A když vyjdete z kostela: Věříte vůbec sami, že Kristus je král? Nebo se bojíte pozemských pánů stejně jako všichni ostatní?
To je náš úděl s Kristem v tomto světě, od jeho slavného vjezdu do Jeruzaléma až podnes. Vyznáváme Krista jako krále a konáme bohoslužbu k jeho poctě. Respektujeme jeho slovo jako královský zákon pro svůj život. Důvěřujeme jeho zaslíbením jako slovům krále. A současně vidíme, jak je Kristova moc v tomto světě často skryta pod podobou bezmoci, a jak i naše oslava Krista krále má v tomto světě často rysy neslavné, ba i světu směšné. To je náš úděl s Kristem v tomto světě, od jeho slavného i neslavného vjezdu do Jeruzaléma až podnes.
Bohoslužba východní církve začíná zvoláním učedníků, jak je zaznamenal evangelista Lukáš: Požehnané buď přicházející království. A tak i my zde chceme oslavovat Krista, který k nám přichází a ještě přijde.
+Dej Bůh, abychom jej důstojně oslavovali i vzdor naší lidské slabosti. Dej Bůh, aby vzdor naší nedostatečnosti a směšnosti poznal nejen Jeruzalém, ale i naše město, co vede ku pokoji! Amen.
